Helčo, mám a to v Brně. Už jsem o tom psala několikrát...Chválabohu za něj

Přistěhovala jsem se do Rakovníka. Přišla se zaregistrovat k zubařce, která sídlila nejblíže mému bydlišti. Sestřička nekompromisně zavelela: "My vás nezaregistrujeme!" "Fajn", kontrovala jsem, "tak mi řekněte, kdo mne zaregistruje." "Tady v Rakovníku nikdo." "Takže kde?" "V Kladně nebo Praze!" Už jsem se orosila: "To nemyslíte vážně!" "Ke komu jste chodila doteď?", ptala se ta sestřička. "K doktorce XY!" "NEZNÁM!" "To mne nepřekvapuje, je z Karlových Varů, odkud jsem se přistěhovala!" "Sestřičko," zaúpěla paní doktorka, "my jí zaregistrujeme!.

http://bohacek.blog.idnes.cz/c/173217/Miluju-sveho-zubare.html

Dík za odkaz, tento text mi unikl

Mít svého kvalitního zubaře je opravdu terno.  Já mám svou paní zubařku, která je sice ras, ale chodím k ní rád.  Naštěstí mi příroda nadělila kvalitní chrup a od té doby co mě jiný zubař osekával kost a ve snaze vypáčit z mé dolní čelisti na ležato uloženou osmičku ve mě zalomil ocelové dláto, se už zubařů nebojím.  Nic horšího si totiž od té doby  nedokážu představit.  

Koukám, že s osmičkami máme podobné zkušenosti... Dláto zákrok přežilo, se mnou to bylo horší. Ještě dlouho jsem vypadala jako oběť domácího násilí a děsila jsem každého, koho jsem potkala.

"Rád" ho mít nemůžu,, je to muž, ale je to p.Dentista který mě odnaučil bát se "zubařů" a navíc přesně dodržující termíny objednání ,kéž by byli všichni takoví

Předpokládám, že se asi o jeho adresu nepodělíte, proto mě neštvěte, takové štěstí, zelenám závistí, já jsem momentálně bez zubaře :-)