"Řezat ! Řezat tu havěť !"  mudroval Bobš na Pondělí velikonoční.

Zvláštní. Děti, kterým je dnes kolem deseti let, jsou většinou potomci dětí, které rovněž vyrůstali za socialismu, tedy v době, kdy se řídilo hesly řezat a řezat a proutek se má ohýbat, dokud je mladý, jak píše sama autorka. Naprostá většina diskutérů v podobných diskuzích vždy ví, jak vychovávat své děti, jaký k nim mít přístup, aby z nich nebyli rozmazlení spratci..Tak jací jsou tedy rodiče těch nevychovaných? Kde se berou, když všichni vždycky ví, že oni svým dětem nastavit mantinely umí? Kde, u koho a proč se potom bere ten přístup nechat dítě dělat si, co chce? Přijde mi to skoro jako odnož těch, kteří pod těmito hesly vyrůstaly a kterým se v hlavě urodila myšlenka, že když na mě byli doma přísní, tak já budu na své dítě pravý opak a ono mě bude milovat až za hrob...

Fakt to byla máma? No potěš koště....(nebo tak nějak)

Ten příběh je až příliš očividně vymyšlený... 

Tak to se hodně mýlíte. Příběhy z tramvaje si nevymýšlím, ty zažívám.

Za pár let to bude normálka. A rodiče, kteří budou mít tvrdou ruku si podá sociálka nebo nějaká gender neziskovka. Je to jeden z výsledků úpadku západní civilizace.

Možná by bylo dobré vidět tatínka...Pokud s nimi žije, bude to asi totéž, co kluk, viz ty velké tašky v rukou mámy.

Také jsem o tom přemýšlela. A došla jsem k podobnému závěru.

Obávám se že tady nářez nepomůže, snad jedině seřezat rodiče.

Možná by oběma (mamce teda určitě) prospělo, kdyby hošíka sociálka zabavila a předalo ho někam (třeba do Norska) k adopci.

Mám obavy, že autorka (i spousta dalších lidí mé - starší - generace) si plete ve výchově "mantinely" se zbytečnou buzerací a ponižováním dětí (viz výchova za socíku). Já vyrůstala za socíku, zčásti jsem v té době vychovávala i své děti - ovšem tehdejší výchova děti spíš učila držet hubu a krok než že je k něčemu "vychovávala" ... v naší rodině byla výchova dost odlišná od toho, co píše autorka - a přesto jak naše generace, tak generace mých dětí a dnes i vnoučat jsou slušní a úspěšní lidé. A jestli si někdo myslí, že takové zrůdičky, jako ten kluk v tramvaji, dřív nebyly - tak má bu´d sklerózu, nebo úmyslně lže... stačilo se setkat s nějakým synáčkem komunistického funkionáře, soudruha ředitele či zazobaného zelináře

Vážně? Nic takového v článku není.

Moc hezky jste to napsala. Líbí se mi to. Když byly mému prvnímu synovi asi 3 roky, čímsi mě naštval - už se nepamatuji. Chtěla jsem ho "potrestat" a dala mu utírat prach z květin. Za chvíli přišel, že chce ještě další práci.... pochopila jsem, že ho trestat nepotřebuji a hlavně, že on se nedá. Dál už jsem s oběma syny diskutovala, rozebírali jsme všechno do puntíku a funguje to. Nefungovalo asi jednou, když jsem mladšího zvedala ze sedadla v tramvaji, co do něj vjelo, nevím. Ale to byl asi tak první a poslední incident... :)

Děkuji, asi jste výchovu zvládla perfektně. U nás poradně se setkávám s různým přístupem rodičů (i učitelů) a také různými výsledky. Ale to by bylo téma na dlouhé povídání... Třeba někdy v jiném příspěvku.