Pohádka o toxinkovi a toxince aneb jak přežít detox
Namátkou vyjímám z několika textů podobného charakteru:
Po zimních labužnických orgiích, kdy jste jedli příliš mnoho tučného, sladkého, pili alkohol a nehýbali se, vás zachrání jedině přísná detoxikace! Toxiny se totiž hromadí v naší trávící soustavě a pomalu, ale jistě znemožňují její činnost. Malá část z nich se sice z tlustého střeva vyloučí v podobně potu, moči anebo stolice, většina nám ale kvasí v břiše a postupně se tak mění na časovanou bombu.
Za těmito a podobnými apokalyptickými obrazy o našich útrobách už následují pouze nabídky různých prostředků na očištění, projímání, odvodňování, příp. snaha jít na detox z druhého konce a strčit do nás nějakou tu střevní sprchu nebo alespoň namočit nohy do detoxikační vaničky. Člověk nemusí být lékař, aby pochopil, že ve výše zmíněném sdělení něco nehraje. Jak se mohou látky, které se hromadí v tlustém střevě vylučovat v podobě potu?! („Ach, omlouvám se, to nebyl pšouk, já jsem se jen trochu zpotila při psaní tohoto článku.“)
Trochu mi to celé připomíná jídelní bungee jumping – střídání období labužnických orgií a přísné detoxikace. Nebo by se podobná „huráakce“ dala přirovnat k situaci, když se někdo dostaví na hřbitov na Dušičky, ale po zbytek roku si na zemřelé ani nevzpomene.
Nabízí se otázka, co to všechno přinese, opomineme-li fakt, že se jedná především o obrovský byznys pro obchodníky. Připadá mi, že různé detoxikační prostředky a manévry využívají podobný princip jako prodej církevních prostředků ve středověku: Jelikož jste v uplynulých měsících páchali hříchy (na svém těle), zachrání vás naše odpustky (projímadla, detoxikační tablety, čaje, prášky, nápoje, vláknina v prášku, střevní sprcha atd.). Nevedou totiž člověka k odstraňování příčin, ale následků.
Proces detoxikace nefunguje tak, jak si myslíme. Představa, že celý rok budeme pít alkohol, kouřit a jíst nezdravě a pak to všechno prostě spláchneme několikadenním půstem, je hodně vzdálená od pravdy. Skutečné toxiny jsou jedovaté a naše tělo se jich zbavuje okamžitě pomocí jater, ledvin, kůže či plic. A rozhodně nepocházejí z černých čajů, kávy, lihovin nebo cigaret. Samozřejmě, že holdovat nadměrně alkoholu a jíst jen tučná jídla není pro naše tělo nic zdravého, ale tím, že do sebe jednou za rok nalijeme litry bylinného čaje a sníme deset jablek za den, nic nezměníme. Vytváříme si spíše alibi pro naše neřesti. Netvrdím, že občasná očista těla nemá žádný význam, ale nejde mluvit o nějaké závratné detoxikaci. Naopak, každá prudká jednorázová změna životního stylu může být pro tělo velkým stresorem a člověku spíš ublíží. Ublížit může i naprostá absence drobných potěšení. Když si zakazujete trvale a v míře jíst to, co máte rádi, začínáte trpět pocitem frustrace a stáváte se adeptem na antidepresiva.
Jsem přesvědčená, že i bez detoxikace lze být zdravým člověkem. Pokud si myslím, že když jednou za čas provedu celkovou očistu a pak se zase můžu vrátit k původnímu životnímu stylu, je to podobné, jako kdybych udělala velký úklid bytu, vzápětí zrušila odpadkový koš a odpadky začala házet doprostřed obýváku.
Naše těla jsou plná toxinů! Pryč s nimi!
S těmi toxiny? Nebo s těly?
S detoxikačním dnem přesunete látkovou přeměnu z režimu ukládání tuků na jejich spalování. Hubnutí potom půjde jako po másle!
Jako slovní hříčka je toto tvrzení celkem povedené, ale to je vše. Spolehlivě totiž platí, že detoxikace není podmínkou hubnutí.
Díky tomuto prostředku (či jinému, to je fuk) odplavíte toxiny z vašeho těla a tukové buňky zase spalovat!
Ajaj! Pravda je taková, že nejvíc toxinů se ukládá v tukových tkáních. Pokud tukové buňky nezačnou odplavovat do krve svoje tuky, neodplaví ani toxiny. Takže postup je zcela opačný, napřed musí odejít tuky, které ruku v ruce následují toxiny.
Zbavte se jedů za jeden den!
Z výše napsaného vyplývá, že něco takového není možné, ale různých toxických věcí se zbavit můžete: třeba vyhodit časopisy s podobnými radami, letáky s výše popisovanými nabídkami, obchodního zástupce s jedinečnými prostředky na očistu organismu, které jsou jedinečné právě v tom, jak rychle a efektivně vás zbaví vašich úspor, telefonní čísla, na které už nikdy nechcete volat, příp. toho, který už stejně aktuálně šeptá svoje sliby do jiných oušek.
Takže drobná rada na závěr: Až vyhodíte ze svého života a své hlavy všechno nepotřebné haraburdí, posaďte se do křesla, snězte si své desáté jablko … a na závěr si nalejte třeba … sklenku červeného.
A pokud byste přece jen trvali na tom, že si nutně potřebujete vyčistit střeva, neutrácejte za hydrokolon terapii, klystýr ani projímadla.
Bohatě totiž stačí podat si inzerát na seznamku. Předtím se ale ještě předzásobte dostatečným množstvím toaletního papíru. Garantuju vám, že až budete číst odpovědi, ze své toaletní mísy se nezvednete.
Helena Hvozdecká
Jak (ne) přežít Valentýna
Zbývá ještě zabalit poslední dárek. Moje Avon Lady mi včera přinesla báječné slipy pro mého miláčka – jsou černé a uprostřed mají velké červené srdce. Prostě nádhera! Bude z nich určitě nadšený! A doufám, že je hned vyzkouší!
Helena Hvozdecká
Kam jsi včera tak spěchala, Pusinko?
Stává se to i vám? Omylem odešlete esemesku někomu, komu nepatří? Anebo naopak dostanete esemesku od někoho omylem?
Helena Hvozdecká
Jak jsem (ne)zápálila adventní svíci
Předvánoční čas by měl být časem rozjímání a pohody, dočetla jsem se před časem v jednom článku na internetu. Člověk by prý měl trochu zpomalit a pokud možno se zastavit.
Helena Hvozdecká
Parkování na růžovo
K cestování po městě Brně využívám převážně MHD. Přesto mě možnosti parkování v centru Brna zajímají – v souvislosti s mými klienty, kteří často přijíždějí na domluvenou schůzku autem a – překvapivě – potřebujíněkde zaparkovat.
Helena Hvozdecká
A vy tady čekáte s čim, pani?
Panickou hrůzu z bílého pláště naštěstí nemám. Navíc jsem byla až donedávna celkem zdravý člověk, takže se mi úspěšně dařilo se lékařům vyhýbat. Hrůzu mám spíš z předpeklí, kterému se říká čekárna.
Helena Hvozdecká
Co lze najít v jídle
Kdo hledá, najde, tvrdila kdysi moje máma. Někdy ovšem člověk najde, i když nehledá. Občas najde to, co by na daném místě vůbec nečekal. Nebo naopak očekávané přes veškeré snahy najít nelze.
Helena Hvozdecká
Máte rádi svého zubaře?
V mém soukromém pořadníku nejneoblíbenějších lékařů stojí zubař na prvním místě (druhý v řadě je gynekolog), přestože osobně proti němu nemám vůbec nic. Po velmi dlouhé době se mi podařilo najít někoho, komu opravdu věřím.
Helena Hvozdecká
Cestování MHD jako adrenalinový sport?
Již několik let bydlím na okraji Brna. MHD jsem najezdila desítky kilometrů a v rozporu s názvem článku mi cestování MHD nevadí. V tramvaji, autobuse ani trolejbuse se totiž člověk nikdy nenudí.
Helena Hvozdecká
Jaký trest byl pro vás nejhorší?
Diskuse o vhodnosti či nevhodnosti tělesných trestů se znovu rozproudila v souvislosti s odvoláním, které hrozí řediteli jedné pražské školy za to, že uštědřil svému žákovi pohlavek.
Helena Hvozdecká
S kočkou v posteli
Kočky jsou údajně nejspavější ze všech savců. Spánkem stráví až šestnáct hodin denně. S tímto propočtem by například sedmiletá kočka byla dohromady vzhůru jen dva roky! Zdá se, že některé kočky si tuto informaci zapomněly přečíst.
Helena Hvozdecká
Chodí vaše dítě rádo do školky?
Psychologové a pedagogové rodičům radí, aby volbu školky pro své děti nenechali náhodě, ale pečlivě ji vybírali. Praxe je ovšem taková, že pokud nezvolíme školku soukromou, jsme rádi, když se nám dítě vůbec podaří někam umístit
Helena Hvozdecká
Jedenáctého července (Letní povídka)
Náš v pořadí už třicátý pátý výroční výlet kolem brněnské přehrady vycházel toto léto na sobotu jedenáctého července. Přestože jsme cestu už znali nazpaměť, každý druhý červencový výlet v roce jsme se vydávali známou trasou.
Helena Hvozdecká
Rande, které se nekonalo
Plánovanou schůzku zrušil v posledním okamžiku. Už jsem stála u dveří, když mi přišla omluvná zpráva. Měla jsem chuť vyhodit mobil z okna. S přípravami na schůzku jsem měla spoustu práce, ale nechtěla jsem je podcenit.
Helena Hvozdecká
Léto v parku (Letní povídka)
Těžko si dokážu představit dvě rozdílnější bytosti, než jsme byly my dvě. Bianca byla krásná a byla si toho vědoma. Přitahovala pohledy kolemjdoucích a ráda se nechala obdivovat pro krásně tvarovanou postavu a svůdné zelené oči.
Helena Hvozdecká
Myšičko, myš, pojď ke mně blíž...
Kočka domácí, podobně jako další kočkovité šelmy, je od přírody lovcem. Ostatně v dávné minulosti byly popudem k domestikaci kočky právě její úžasné lovecké schopnosti. Většina našich současných domácích miláčků už lovit nemusí.
Helena Hvozdecká
Volné manželství – moderní forma vztahu nebo spíš otevřená nevěra?
Termín „volné manželství“ jsem minulý týden zaslechla v tramvaji. Má se jednat o vztah, kdy manželé jeden od druhého požadují možná psychickou věrnost, na té fyzické ale už tolik nelpí. Občasná nevěra jim vztah dokonce okořeňuje.
Helena Hvozdecká
Řezat či neřezat?
Jak už jsem se zmiňovala, cestování MHD přináší kromě prostoru k přečtení knihovny i chvilky k zamyšlení. V jednom z typů brněnských tramvají jsou instalována sedadla s atypickým rozměrem, která jsou cestujícími označována jako sedadla pro obézní nebo také sedadla pro milence. Přesněji řečeno – pro štíhlé milence.
Helena Hvozdecká
Ty jsi tak naivní!
Už několik let bydlím na okraji Brna a do práce i z práce cestuji MHD. Zabere to nějaký čas, ale nelituji. Když opominu čtení pod lavicí po čtyři roky studia na gymnáziu, nikdy jsem nepřečetla tolik knížek jako právě v posledních letech v tramvaji. Navíc je tramvaj neutuchajícím zdrojem inspirace k příběhům. Občas totiž něco zajímavého vyslechnu.
Helena Hvozdecká
Hurá, jsem žena!
Tak jsem včera dostala modrou růži. Překvapila mě hned dvakrát. Jednak neobvyklou ošklivou modrofialovou barvou, ale především tím, že odesílatel e-mailu dobře ví, že MDŽ neslavím. Možná bych mohla ocenit alespoň to, že přišla růže. Červený karafiát by byl horší. MDŽ ve mně totiž dodnes vyvolává vzpomínku na zástup pionýrů s šátky kolem krku a červenými karafiáty v ruce, recitující básničky shromáždění maminek. Pamatuji si to bohužel docela živě, přestože jsem sama nikdy nerecitovala. Jednak jsem dlouho odmítala vstoupit mezi pionýry, ale především jsem už tehdy trpěla velkou trémou. Básničky jsem sice sama psala (ovšem na jiná témata), ale ukládala do šuplíku. Odrecitovat je třeba jen před třídou? To nikdy!
Helena Hvozdecká
Pyš, pyš, pyš...
Jedno z témat, která teď hýbou světem, vlastně blogem, jsou maturity z matematiky. Přestože matematiku považuji za důležitou, na prvním místě pro mě zůstává znalost češtiny a pravopisu. Čeština je náš rodný jazyk, spisovnou češtinu by měl umět každý už proto, že se denně písemně vyjadřujeme. Češtinu potřebují totiž i ti, kteří pracují v technických oborech. Ať chceme nebo nechceme, žijeme ve virtuální době, spoustu času trávíme na internetu a také tam po sobě zanecháváme stopu, která je zároveň naší vizitkou.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 65
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2025x
Moje literární pokusy jsou nově k nahlédnutí i zde: https://www.facebook.com/pages/Helena-Hvozdeck%C3%A1/288031364717330 A také zde:
www.helenahvozdecka.cz