Jaký trest byl pro vás nejhorší?
Celý případ znám jen zprostředkovaně, takže se necítím povolána se k němu vyjadřovat. Debata o trestech, výchově a zákonu kategoricky zakazujícím tělesné tresty mě ale nenechává chladnou. Toto téma totiž často probírám se svými klienty. Navrhování vhodného přístupu rodičů a učitelů ke školákům, přicházejícím s různými potížemi k nám do poradny, je jedna z mých pracovních povinností. Sama jsem vychovala dvě děti a zdá se, že mé výchovné působení, i když nebylo bez chyb, oba ve zdraví přežili. O vlastním patentu na správný rodičovský a výchovný přístup přesto nejsem přesvědčena, jasno mám jen v jednom – vzhledem k různorodosti dětských povah je potřebný zcela individuální přístup ke každému dítěti. Někteří citliví jedinci reagují třeba jen na mírné zvýšení hlasu, jiným je potřeba hranice nastavit více názorně.
Výrazný trend k otevřenější a liberálnější výchově sleduji již delší dobu. Nelze zapomenout na návštěvu jedné restaurace nedaleko Blanska v době krátce porevoluční. Tehdy jsem byla ještě svobodná a bezdětná. S partnerem, budoucím manželem jsme se vraceli z celodenního výletu a ve zmíněné restauraci jsme si chtěli dát něco k pití a dobrou kávu. Nakonec jsme odešli bez pití a bez kávy. V restauraci byla kromě nás jen jedna německy mluvící rodina se třemi dětmi. Zřejmě zastánci volné výchovy, jejich tři ratolesti v předškolním a mladším školním věku si restauraci zjevně spletli s hřištěm, honili se a skákali po židlích a stolech. Doslova. Personál jejich chování mlčky trpěl, pravděpodobně nechtěli přijít o zákazníky, kteří si objednali večeři pro celou rodinu. Jestli utrpěné škody na zařízení nepřevýšily zisk, to už jsem nezjistila, protože jsme se po pár minutách zvedli a odešli na WC, kde jsme si napustili vodu a po návratu domů jsme si uvařili turka.
Tělesné tresty jsou tématem, které už pěknou řádku let vyvolává nejrůznější spory, a to jak mezi odbornou a laickou veřejností, tak mezi některými rodiči navzájem. Někteří zastávají jednoznačně názor, že se jedná o hrubé a těžké násilí, které poznamená dítě nejen tělesně, ale hlavně duševně. Jiní předpokládají, že fyzické tresty své opodstatnění mají, ale měli bychom je používat spíše jen symbolicky. Fyzický trest je pro dítě jasné sdělení, že ono samo překročilo mez. Obecně přitom platí, že čím je dítě starší, tím lépe se dá trestat i jinými způsoby a tím více je pro něj fyzický trest ponižující.
Protože mě vždy více zajímala praxe než teorie, zkusila jsem nechat promluvit svoje klienty. Pokud se vracíme do jejich dětství, bavíme se i o způsobu, jakým je rodiče vychovávali, o trestech a odměnách, o vztazích k rodičům, o nejlepších či nejhorších vzpomínkách.
Připojuji teď několik ilustrativních odpovědí na jednu z mých velmi originálních otázek: „Jaký trest byl pro vás nejhorší?“
- Pro mě jednoznačně domácí vězení (raději bych byl dostal na prdel). Dříve se žilo jinak, dětství jsem totiž trávil převážně venku.
- Táta mě neuhodil nikdy, od mámy jsem dostala facku dvakrát – a zaslouženou. Když jsem zlobila, začali zvyšovat hlas, což bylo varování a to mi stačilo. Víc nebylo třeba, měli jsme stanovená jasná pravidla.
- Nebyla jsem zlobivé dítě, od rodičů jsem moc trestána nebyla. Zato ve škole někteří učitelé trestali hromadně, takže jsem kvůli některým spolužákům musela povinně opisovat školní řád. Smysl takového trestu jsem nechápala. Vykašlat jsem se na to nemohla, rodiče by mi to nedovolili. Tehdy měli ještě učitelé respekt.
- Vybavují se mi spíš tresty ve škole. Učitelka na prvním stupni byla velmi přísná, ale fyzicky nás netrestala. Když někdo zlobil, šel stát do rohu vedle tabule na hanbu. Také jsem tam jednou stála, příště jsem raději předstírala náhlou nevolnost a šla se schovat na záchod. Horší ponížení si nepamatuji. Raději bych dostala pravítkem než být pro posměch celé třídě.
- Tělesné tresty asi nějaké byly, ale na ty si nevzpomínám. Jednoznačně nejhorší trest bylo to, že se mnou máma nemluvila. Vydržela to třeba týden a já jsem často ani neznala důvod. Chtěla, abych se jí omluvila a poprosila ji za odpuštění, ale když jsem nevěděla, co jsem vlastně provedla? Tak jsem se raději snažila být vzorná, udělat všechno, co si přála, jen aby se mnou mluvila.
- Oblíbený trest mé mámy bylo jít si kleknout do rohu. Hrách na zem nesypala, naštěstí. Měla jsem tam přemýšlet o svém provinění a přijít se omluvit – ale nejdřív tak za půl hodiny. Popravdě řečeno – bylo to víc ponižující než dostat od táty na zadek.
- Mockrát jsem si přál, aby mě táta raději seřezal řemenem, když jsem musel poslouchat ty nekonečné výčitky, křik a domlouvání…
- Rodiče mě v podstatě netrestali vůbec. Nepamatuji si ale ani nic příjemného, žádné mazlení nebo čtení před spaním. V podstatě si mě nevšímali, vychovávala mě spíš starší sestra. Naštěstí jsem měla babičku, která mi byla velmi blízká.
- Otec se od fyzických trestů distancoval. Měl něco lepšího – zavíral mě do komory ke kompotům. Ještě předtím vyšrouboval žárovku a potom mě zvenku zamkl. Prý abych měl klid a mohl zpytovat svědomí. Dlouho mi trvalo, než jsem mu dokázal odpustit. Strachu ze tmy jsem se nezbavil nikdy. Že jsem klaustrofobik, to už víte.
Takto bych mohla pokračovat ještě dlouho. Ale myslím, že z napsaného je zřejmé, že facka nebo plácnutí přes zadek velmi rychle přebolí. Podstatně negativnější dopad na osobnost dítěte mají tresty psychické – trvají déle a navíc jsou často posunuty daleko od doby, kdy se dítě provinilo. Určitě si řada z nás může vybavit zkušenosti z vlastního dětství, kdy nás rodiče ještě i v pubertě nebo adolescentním věku trestali demonstrativním mlčením a ignorováním a my si přáli raději jednu jasnou facku, která by vyčistila atmosféru a ukončila trest.
Hlavou mi běží dvě otázky, na které si neumím odpovědět. Pokud zakážeme tělesné tresty, jako nepřiměřené a nedůstojné trestání dítěte, jak potom budeme regulovat tresty psychické? A jaký zákon vymyslíme, aby byli učitelé i rodiče chráněni před svými žáky, resp. dětmi?
Závěrem chci říct, že výchova je velmi komplikovaná věda, zodpovědnost leží na každém rodiči. Osobnost dítěte mohou poškodit velmi přísné a úzké hranice stejně jako život bez hranic. Jeden můj kolega přirovnával hranice ve výchově k výběhu na dvorku. Pokud je dvorek moc malý, dítě se bude cítit nesvobodné, skoro jako ve vězení. Pokud je velký tak, že hranice nejsou zřetelné, bude se dítě cítit ztracené a zmatené. Obojí přístup vede ve své podstatě k pocitům úzkosti a nejistoty.
Helena Hvozdecká
Jak (ne) přežít Valentýna
Zbývá ještě zabalit poslední dárek. Moje Avon Lady mi včera přinesla báječné slipy pro mého miláčka – jsou černé a uprostřed mají velké červené srdce. Prostě nádhera! Bude z nich určitě nadšený! A doufám, že je hned vyzkouší!
Helena Hvozdecká
Kam jsi včera tak spěchala, Pusinko?
Stává se to i vám? Omylem odešlete esemesku někomu, komu nepatří? Anebo naopak dostanete esemesku od někoho omylem?
Helena Hvozdecká
Jak jsem (ne)zápálila adventní svíci
Předvánoční čas by měl být časem rozjímání a pohody, dočetla jsem se před časem v jednom článku na internetu. Člověk by prý měl trochu zpomalit a pokud možno se zastavit.
Helena Hvozdecká
Parkování na růžovo
K cestování po městě Brně využívám převážně MHD. Přesto mě možnosti parkování v centru Brna zajímají – v souvislosti s mými klienty, kteří často přijíždějí na domluvenou schůzku autem a – překvapivě – potřebujíněkde zaparkovat.
Helena Hvozdecká
A vy tady čekáte s čim, pani?
Panickou hrůzu z bílého pláště naštěstí nemám. Navíc jsem byla až donedávna celkem zdravý člověk, takže se mi úspěšně dařilo se lékařům vyhýbat. Hrůzu mám spíš z předpeklí, kterému se říká čekárna.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty
Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na...
Rusko vyrábí víc zbraní, než potřebuje na Ukrajině, varoval německý ministr
Rusko podle odhadů německého ministra obrany Borise Pistoriuse už vyrábí více zbraní a munice než...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
ANALÝZA: Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 65
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2025x
Moje literární pokusy jsou nově k nahlédnutí i zde: https://www.facebook.com/pages/Helena-Hvozdeck%C3%A1/288031364717330 A také zde:
www.helenahvozdecka.cz