Řezat či neřezat?
K jednomu z takových sedadel se na zastávce hrnul asi jedenáctiletý kluk. Byl poněkud silnější a v podvečerních hodinách už asi také unavený, ale to ho v mých očích neopravňovalo k tomu, aby si cestu k sedadlu proklestil za pomoci loktů. Za ním se vlekla jeho máma s několika taškami v rukách. Zatímco kluk vypadal poněkud blahobytně, jeho máma působila naopak spíš neduživě. Kluk se rozvalil na sedadle a začal si hrát s mobilem. Máma složila část tašek k nohám a se zbytkem tašek se pověsila nad něj. Když tramvaj zabrzdila, žena zavrávorala a vzápětí se pokusila přisednout ke klukovi. Ten ji odstrčil.
„Tak mě snad pustíš aspoň na kousek, ne?“
„Nepustím,“ křikl na ni kluk.
„Tak já se aspoň opřu,“ zkoušela žena a otočila se zády k sedadlu. Kluk ji vzápětí odšťouchl se slovy:
„Jdi pryč!“
„Tak mi aspoň vem jednu tašku,“ zkusila žena, vysvobodila se ze soustavy tašek a snažila se mu jednu z nich položit na klín.
„Nedávej mi to sem,“ křičel kluk a tašku cpal matce zase zpátky. „Je to těžký a zavazí mi to.“
„Je to těžký, protože je tam jídlo na víkend. A to i pro tebe,“ argumentovala žena tichým hlasem. „Především pro tebe,“ dodala poněkud nadbytečně. Při pohledu na dvojici bylo zjevné, kdo doma spořádá převážnou většinu zásob.
Kluk jen pokrčil rameny a dál si nevzrušeně hrál s mobilem.
Rozhovor zaujal nejen mě, ale i další cestují.
„No tak chlapče,“ vložil se do rozhovoru asi šedesátiletý muž stojící vedle ženy. „Pusť maminku sednout.“
„Ani mě nenapadne,“ zareagoval kluk.
„Kdybys byl můj, tak bys byl řezaný jako žito,“ poznamenal už zjevně rozčilený muž.
Žena stála a mlčela. Její tváře se barvily do červena. Za jejími zády se totiž rozběhla diskuse na téma výchovy a trestů. V tramvaji citelně vzrůstalo napětí. Nejbližší cestující se zájmem sledovali, jak diskuse skončí.
„Ale já nejsem váš. A kdybych byl, tak bych vás nahlásil na sociálku,“ triumfoval kluk.
Kdybys byl můj, tak už bys běžel podél tramvaje. Prospělo by ti to hned dvakrát, běželo mi hlavou.
Kluk s námahou zvedl svůj těžký zadek ze sedadla a dral se k východu. Jeho máma se opět nasoukala do soustavy tašek a s rudýma ušima klopýtala za ním. Na následující zastávce vystoupili. Napětí v tramvaji postupně opadlo.
Výchovné metody se u nás mění. Vyrůstala jsem v hluboké totalitě, v době, kdy se děti nechválily, aby příliš nezpychly, protože „sebechvála přece smrdí“, ale zato se trestaly za každý malý prohřešek. Každé provinění bylo odměněno minimálně křikem dle hesla: „škoda rány, která padne vedle“ a „strom se má ohýbat, dokud je mladý." Nejobávanějším trestem tehdy bylo „dostat zaracha“. Ale časy se mění a domácí vězení by dnes nebylo trestem, ale spíš odměnou (Hurá, nemusím ven, můžu zůstat u počítače).
Vesměs vnímám soudobé rodiče jako mnohem benevolentnější než rodiče mé generace. Místy mám dojem, že se ženeme až do druhého extrému. K extrému liberální výchovy, kdy je dítě cosi jako malý bůh. A ten se přece netrestá. Ovšem výsledkem takového působení není navzdory očekávání zdravá sebevědomá osobnost, ale rozmazlený jedinec.
Osobně příznivcem výrazně volné výchovy nejsem. Každé dítě potřebuje mantinely. Pokud jsou dobře nastavené, dávají dítěti pocit bezpečí. Když dítě zkouší, kam až může zajít, měly by existovat meze, po jejichž překročení následuje trest. Děti, které nejsou trestané, necítí respekt nejen k rodičům, ale vlastně ani samy k sobě. Děti potřebují především cítit, že je máme rádi. Pokud se cítí v klidu a bezpečí, pokud jsou milované, určitě rodičům prominou i občasné zvýšení hlasu nebo výchovné plácnutí přes zadek.
Raději si ani nepředstavuji, co jednou vyroste z chlapce v tramvaji, který si na svou matku troufne už teď. Trochu se totiž obávám, abych si o této rodině časem nepřečetla v „černé kronice“.
Helena Hvozdecká
Jak (ne) přežít Valentýna
Zbývá ještě zabalit poslední dárek. Moje Avon Lady mi včera přinesla báječné slipy pro mého miláčka – jsou černé a uprostřed mají velké červené srdce. Prostě nádhera! Bude z nich určitě nadšený! A doufám, že je hned vyzkouší!
Helena Hvozdecká
Kam jsi včera tak spěchala, Pusinko?
Stává se to i vám? Omylem odešlete esemesku někomu, komu nepatří? Anebo naopak dostanete esemesku od někoho omylem?
Helena Hvozdecká
Jak jsem (ne)zápálila adventní svíci
Předvánoční čas by měl být časem rozjímání a pohody, dočetla jsem se před časem v jednom článku na internetu. Člověk by prý měl trochu zpomalit a pokud možno se zastavit.
Helena Hvozdecká
Parkování na růžovo
K cestování po městě Brně využívám převážně MHD. Přesto mě možnosti parkování v centru Brna zajímají – v souvislosti s mými klienty, kteří často přijíždějí na domluvenou schůzku autem a – překvapivě – potřebujíněkde zaparkovat.
Helena Hvozdecká
A vy tady čekáte s čim, pani?
Panickou hrůzu z bílého pláště naštěstí nemám. Navíc jsem byla až donedávna celkem zdravý člověk, takže se mi úspěšně dařilo se lékařům vyhýbat. Hrůzu mám spíš z předpeklí, kterému se říká čekárna.
Helena Hvozdecká
Co lze najít v jídle
Kdo hledá, najde, tvrdila kdysi moje máma. Někdy ovšem člověk najde, i když nehledá. Občas najde to, co by na daném místě vůbec nečekal. Nebo naopak očekávané přes veškeré snahy najít nelze.
Helena Hvozdecká
Máte rádi svého zubaře?
V mém soukromém pořadníku nejneoblíbenějších lékařů stojí zubař na prvním místě (druhý v řadě je gynekolog), přestože osobně proti němu nemám vůbec nic. Po velmi dlouhé době se mi podařilo najít někoho, komu opravdu věřím.
Helena Hvozdecká
Cestování MHD jako adrenalinový sport?
Již několik let bydlím na okraji Brna. MHD jsem najezdila desítky kilometrů a v rozporu s názvem článku mi cestování MHD nevadí. V tramvaji, autobuse ani trolejbuse se totiž člověk nikdy nenudí.
Helena Hvozdecká
Jaký trest byl pro vás nejhorší?
Diskuse o vhodnosti či nevhodnosti tělesných trestů se znovu rozproudila v souvislosti s odvoláním, které hrozí řediteli jedné pražské školy za to, že uštědřil svému žákovi pohlavek.
Helena Hvozdecká
S kočkou v posteli
Kočky jsou údajně nejspavější ze všech savců. Spánkem stráví až šestnáct hodin denně. S tímto propočtem by například sedmiletá kočka byla dohromady vzhůru jen dva roky! Zdá se, že některé kočky si tuto informaci zapomněly přečíst.
Helena Hvozdecká
Chodí vaše dítě rádo do školky?
Psychologové a pedagogové rodičům radí, aby volbu školky pro své děti nenechali náhodě, ale pečlivě ji vybírali. Praxe je ovšem taková, že pokud nezvolíme školku soukromou, jsme rádi, když se nám dítě vůbec podaří někam umístit
Helena Hvozdecká
Jedenáctého července (Letní povídka)
Náš v pořadí už třicátý pátý výroční výlet kolem brněnské přehrady vycházel toto léto na sobotu jedenáctého července. Přestože jsme cestu už znali nazpaměť, každý druhý červencový výlet v roce jsme se vydávali známou trasou.
Helena Hvozdecká
Rande, které se nekonalo
Plánovanou schůzku zrušil v posledním okamžiku. Už jsem stála u dveří, když mi přišla omluvná zpráva. Měla jsem chuť vyhodit mobil z okna. S přípravami na schůzku jsem měla spoustu práce, ale nechtěla jsem je podcenit.
Helena Hvozdecká
Léto v parku (Letní povídka)
Těžko si dokážu představit dvě rozdílnější bytosti, než jsme byly my dvě. Bianca byla krásná a byla si toho vědoma. Přitahovala pohledy kolemjdoucích a ráda se nechala obdivovat pro krásně tvarovanou postavu a svůdné zelené oči.
Helena Hvozdecká
Myšičko, myš, pojď ke mně blíž...
Kočka domácí, podobně jako další kočkovité šelmy, je od přírody lovcem. Ostatně v dávné minulosti byly popudem k domestikaci kočky právě její úžasné lovecké schopnosti. Většina našich současných domácích miláčků už lovit nemusí.
Helena Hvozdecká
Volné manželství – moderní forma vztahu nebo spíš otevřená nevěra?
Termín „volné manželství“ jsem minulý týden zaslechla v tramvaji. Má se jednat o vztah, kdy manželé jeden od druhého požadují možná psychickou věrnost, na té fyzické ale už tolik nelpí. Občasná nevěra jim vztah dokonce okořeňuje.
Helena Hvozdecká
Pohádka o toxinkovi a toxince aneb jak přežít detox
Zdá se, že konečně přišlo jaro a s ním bohužel souvisí také zmnožení či spíš přemnožení článků o zdravém životním stylu a tipů na osvědčený jarní detox a očistu organismu. A především na nás ze všech stran útočí nabídka na různé detoxikační kúry, ať v podobě jednodenního půstu za podpory různých medikamentů, čisticích čajů či ovocných šťáv, přes detoxikační masáže, masky, zábaly, detoxikační náplasti až k několikadenním wellness pobytům. S tím souvisí upozornění, že pokud si nekoupíte, co tento článek doporučuje a nepodniknete pořádnou detoxikaci, musíte počítat s tím, že před sebou máte sotva pár měsíců života a především vaše střeva a játra už jsou nenávratně poškozená.
Helena Hvozdecká
Ty jsi tak naivní!
Už několik let bydlím na okraji Brna a do práce i z práce cestuji MHD. Zabere to nějaký čas, ale nelituji. Když opominu čtení pod lavicí po čtyři roky studia na gymnáziu, nikdy jsem nepřečetla tolik knížek jako právě v posledních letech v tramvaji. Navíc je tramvaj neutuchajícím zdrojem inspirace k příběhům. Občas totiž něco zajímavého vyslechnu.
Helena Hvozdecká
Hurá, jsem žena!
Tak jsem včera dostala modrou růži. Překvapila mě hned dvakrát. Jednak neobvyklou ošklivou modrofialovou barvou, ale především tím, že odesílatel e-mailu dobře ví, že MDŽ neslavím. Možná bych mohla ocenit alespoň to, že přišla růže. Červený karafiát by byl horší. MDŽ ve mně totiž dodnes vyvolává vzpomínku na zástup pionýrů s šátky kolem krku a červenými karafiáty v ruce, recitující básničky shromáždění maminek. Pamatuji si to bohužel docela živě, přestože jsem sama nikdy nerecitovala. Jednak jsem dlouho odmítala vstoupit mezi pionýry, ale především jsem už tehdy trpěla velkou trémou. Básničky jsem sice sama psala (ovšem na jiná témata), ale ukládala do šuplíku. Odrecitovat je třeba jen před třídou? To nikdy!
Helena Hvozdecká
Pyš, pyš, pyš...
Jedno z témat, která teď hýbou světem, vlastně blogem, jsou maturity z matematiky. Přestože matematiku považuji za důležitou, na prvním místě pro mě zůstává znalost češtiny a pravopisu. Čeština je náš rodný jazyk, spisovnou češtinu by měl umět každý už proto, že se denně písemně vyjadřujeme. Češtinu potřebují totiž i ti, kteří pracují v technických oborech. Ať chceme nebo nechceme, žijeme ve virtuální době, spoustu času trávíme na internetu a také tam po sobě zanecháváme stopu, která je zároveň naší vizitkou.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 65
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2025x
Moje literární pokusy jsou nově k nahlédnutí i zde: https://www.facebook.com/pages/Helena-Hvozdeck%C3%A1/288031364717330 A také zde:
www.helenahvozdecka.cz